To se jednou na vás usměje štěstí a jste mezi šesticí vyvolených na test nové koloběžky. Dlouho o ní víte, dlouho si píšete s lidmi, co ji vymýšlí a občas třeba přihodíte svůj názor. To, jestli je využit, není důležité. A pak přijde jeden slunečný den a pod okny zvoní pošťák s velkou krabicí s nápisem MIBO.

Doma jsem z ní vytáhl modrý a hlavě veliký rám koloběžky Revoo (pro mne vzhledem k barvě Modrý Tygr), opravdu mne překvapila velikost. Už podle fotek jsem věděl, že to bude dlouhý rám, ale stejně mne to překvapilo.

Co naplat, vše šlo stranou a jdu složit rám. Nejprve zvážit. První pokus s malou váhou, ale zde jsem byl přes limit váhy a dvě značky EE na displeji jasně ukázaly, že tudy cesta nevede. Škoda, bylo by to s přesností na gramy, holt na váze mohu vážit jenom zrnka kávy, když si jdu uvařit kafe. Druhá váha, teď už dostatečně velká, ukázala na holém rámu číslo 4,4 kg. To není špatný, když je to ocelový rám. Nicméně Kickbike tu vede 1:0.

Vážení Modrého Tygra

Druhý krok je odstrojit velkýho Bejka, teda Kickbike 28×20 s nástavci na 28×28, a vše nastrojit na Modrého Tygra. Osazení je tedy karbonová vidle PellsRF22, brzdy Campa Veloce, přední kolo Campa Vento, zadní kolo Mavic Xirium, obě obuté do plášťovek Tufo, představec hliníkový Pells, noname rovná řídítka a brzdové páky Shimano XT. Po osazení váha 8,6kg.

Počasí stále přeje, tak jdu na první výjezd. Prvních testovacích cca 20km na jeden jediný kopec v okolí, na Kunětickou Horu. Cesta vede po cyklostezce podél Labe, tam bude klid a prostor vstřebat první dojmy. Navíc trasu mám najetou na Bejkovi, tak můžu pěkně porovnávat.

Úplně první dojem po naskočení? A do pr…le, to je strašně dlouhý. Tady se dá tancovat, nebo to chlapci v Rožnově vymysleli jako dvoumístný stroj? Druhý dojem, na to jak je to dlouhý, tak je to neskutečně tuhý. Líbí se mi to. Dva rychlé odrazy a mám pocit, že všechna energie jde do rychlosti. Rovina přes město, hezký asfalt, tady to na Bejkovi jezdím tak 28, kouknu na představec a vidím lehce přes 29. Dobrý. Rozdíl minimální, navíc prvotní nadšení, uvidíme dál.

Cestou je nutné překonat část cyklostezky, jež je společná s chodci. Takže nějaký patník, kostky, hrbolatý asfalt, nic moc pro silniční speciál. Na Bejkovi škrtám o zem každou chvíli, Tygr vše přejede bez podřeného laku zespoda stupátka. A to nemám nášlap výše, jen světlá výška je větší. Tady Tygr vyhrál. Srovnáno na 1:1.

Cyklostezka a dlouhá kilometrová rovina podél Labe, bezvětří. Ideální podmínky. Tak se ukaž.  Jede to, rychlost držím poměrně hodně vysoko, kolem 26 km/h. Ta rovina mu svědčí a pocitově se při rychlosti nad 24km/h tolik nenadřu, jede to lehce. Ne zadarmo, ale lehce. Dlouhá stavba celou koloběžku stabilizuje a skvěle drží směr. S čím se ale trochu peru, je délka nášlapu. Řídítka mám nastavená nízko, takže bych měl stát úplně vzadu, abych se odrážel krásně dozadu, ale délka stupátka mne neustále tahá dopředu a pak mám řídítka nízko. Tohle se budu muset naučit ovládat. Vždy, když si uvědomím, že jsem moc vepředu a posunu se vzad, zrychlím. Nebude to asi pro úplné začátečníky, ale nakonec proč ne. Umožní to hledat ideální postoj.

Na konci cyklostezky první ostřejší zatáčky. Uvidíme, co udělá zadní dlouhá stavba a velké kolo. Do zatáčky šel poměrně lehce, ale hlavně drží jako přilepený dobrým lepidlem. To se mi opravdu líbí. Dlouhou stavbu cítím, jako něco, co za sebou táhnu, jako stabilizační prvek. Nicméně ta dlouhá stavba bude asi trochu problém v rychlých ostrých zatáčkách, přehodit jej z levé strany na pravou v rychlém sledu asi nebude úplně med. Na druhou stranu takové rychlé zatáčky, levá pravá, moc nejezdíme.

Kopec na Kuňku je krátký a prudký a já kopce fakt nemám rád. No nic, i to ke koloběžení patří, tak jdeme do něj. První dojem, nejde mi to. Cestuju po stupátku dopředu i dozadu, nějak se nemohu najít. Ale pořád to jede. Tohle budu muset zkoušet, najít cestu jak na to. Pocitově to nebylo dobrý, hodně jsem cítil, jak zadek Tygra za sebou táhnu, ale nakonec u Bejka to mám podobný. Prostě nejsem vrchař, vyhovují mi spíše ty „holandský“ roviny. Tady se zatím zdržím většího hodnocení, kopce musím najet a více zažít. Nicméně je tu jeden zajímavý bod, který jsem si uvědomil po diskuzi s Vaškem Junem. Při stoupání do kopce dlouhé stupátko umožní změnu postoje a tím trochu jinak zapojovat unavené svaly. To budu muset vychytat, to by mohlo fungovat. Kopec jsem ale vyjel

Z kopce paráda, stabilita a jistota ve vedení stopy veliká. Sjezdový postoj nebo spíše ležení? Oproti Bejkovi hodně místa. To bude pohodlný. Na konci sjezdu zatáčka. Dovolil jsem si tam tak o 10km/h více než na Bejkovi a průjezd naprosto v pohodě, bez zaváhání.

Nazpět opět rovina, to bude to pravé místo pro tuhle koloběžku. Rychlé úseky po rovině, trochu jako takový časovkářský speciál, to se mi líbí.

No bylo to prvních 20km. To je málo na větší hodnocení. V době, kdy toto píšu, mám dalších několik desítek kilometrů s dobrými pocity, ale na další hodnocení si ještě počkám. Zatím teda nevím, jestli Bejka nastrojím nazpět J

A ještě jeden test jsem udělal cestou. Na staré cestě plné kočičích hlav od zdymadla k univerzitě, které alespoň trochu připomínají pavee na trase Paris-Roubaix. Trochu jsem upustil tlak v předním kole. Z 11 na cca 9 barů. Výsledek? Bude to KOSTKOŽROUT. Pojede se mnou.

Modrý Tygr – Mibo Revoo

Modrý Tygr – Mibo Revoo

Modrý Tygr – Mibo Revoo

Modrý Tygr – Mibo Revoo

Modrý Tygr – Mibo Revoo

Modrý Tygr – Mibo Revoo

Modrý Tygr na Kuňce

Modrý Tygr je kompletní